Viktoriiny vodopády

24. září mají v JARu státní svátek, tak jsme využili situace a vydali se na první africký výlet. Na prodloužený víkend do Zambie (a Zimbabwe) na Viktoriiny vodopády.

Vodopády leží na hranici Zambie a Zimbabwe na řece Zambezi. My bydleli v Livingstonu na zambijské straně, ale hned den po příjezdu jsme se vydali do Zimbabwe, abychom je okoukli z obou stran. Navíc momentálně končí období sucha, takže okolo sucho a troud, a na zimbabwské straně to víc teče. Přes hranici jsme šli pěsky (vede přes pěknej most nad roklinou vodopádů) a byli jsme trochu za exoty. Pravda, bylo tak 35C a Jeník s Venoušem na zádech a já s bubnem jsme u turistů v klimatizovaných minibusech budili možná pozdvižení, možná trochu soucit. Vodopády byly moc pěkný, lidí tam zas tolik nebylo (není halt sezóna), Venouš se nakonec naštěstí vzbudil (zalomil to hned, jak jsme vyšli k prvnímu), protože jemu se vodopády hrozně líběj a nám by bylo líto, kdyby to celý prospal. Takže všechno v pořádku. Cestou zpátky nás přes hranici svezla australská rodinka, kterou jsme průběžně potkávali celý den, ale abychom se o to šlapání ve vedru neochudili, dali jsme si to alespoň z Livingstonu na ubikace, neboť  Venouš zas chrněl. A asi abychom (kromě černoušků všude) měli pocit, že jsme opravdu v Africe, večer přišlo k našemu ubytování 6 slonů. Jen tak, trochu se popást. Stáli jsme s Vénou v náručí asi 10 metrů od nich. Jenom my, oni a hlídač z brány. Nádhera.

Druhý den jsme vodopády okoukli ze zambijské strany, seběhli se dolů k řece podívat na rafťáky. A odpoledne se vydali na plavbu lodí po Zambezi. Trvala 2 hodiny a zahrnovala i občerstvení a pití, takže se Jeník stihl místním Mosi lagerem vcelku přiupravit. Viděli jsme cestou krokodýly, spoustu hrochů a ptactva a nakonec krásnej západ slunce nad řekou.

No a v neděli už jen dopolední zevling a hodinku a půl letadýlkem a Jo’burgu.  A ještě obligátní poznámka na konec – cestování s Venoušem zas na pohodu.