Vánoční roadtrip do Mozambiku a Zimbabwe

Že nepojedeme na Vánoce do Čech jsme se rozhodli asi někdy v říjnu. Co ale s časem, kdy se stejně moc nepracuje, všude je mrtvo a sedět ve městě je největší pruda. Volba na 2týdenní výlet padla na Mozambik a Zimbabwe. A když už mám(e) pořádný auto, tak jsme vyrazili na roadtrip. Po zkušenostech v Turecku nám tenhle typ cestování vyhovuje a navíc, když máte v káře dostatek prostoru a nemusíte se bát, že někam nevyjedete nebo něco neprojedete, je to prostě pohoda.

Mozambik

Do Mozambiku jsme vyrazili odděleně – já s Venoušem letadlem a Jeník s věcma po zemi. Přece jen jsme si říkali, že 6hodinová cesta + kdovíco na hranicích je na Venouše zbytečně vostrej start. Obvlášť když jsme se spolu pohodlně sklouzli malým vrtulákem za hodinu do Maputa. Jeník nás navíc cestou hodil na letiště. Na hranicích nakonec strávil asi 3,5 hodiny. O tom, jak to tam vypadalo, než se probojoval na druhou stranu, jistě napíše či povypráví raději sám. Každopádně jsme se večer šťastně shledali v Maputu, hlavním městě Mozambiku s malebnými názvy hlavních bulvárů (Avenida Vladimir Lenine, Mao Tse-tung či Karl Marx). Za dva dny jsme se naladili na trochu afričtější Afriku, než na co jsme zvyklý ze svý zlatý klícky v Jo’burgu a vydali se severně. Jeli jsme po pobřeží, takže jsme si užívali především plážové radovánky a taky čerstvé ryby a jiné potvory. Nocovali jsme v Chidenguele a na Tofo beach. Vánoce jsme strávili ve Vilankulos. Tady musím napsat, aby bylo zřejmý, že se o nás hezky stará, že nám Jeník zaplatil drahej hotel (i když ona Afrika celkově není lacinej kraj na cestování a taky to bylo spíš proto, že všechno ostatní už bylo vyprodaný). Venoušek dostal své 3 vánoční dárky (rodiče pořídili jen jeden z nich, jinak díky babičce a prababičce), rodiče si dali pusu (a krásnou dovolenou) a všichni jsme byli spokojený. Z Vilankulos jsme se již vydali do vnitrozemí a poslední noc před přechodem do Zimbabwe strávili v Chimoiu.

Zimbabwe

Na hranicích v Machipandě bylo k našemu překvapení vcelku liduprázdno, ale i tak nám zabralo 1,5 hod a přebíhání mezi asi 5 různejma okýnkama a budkama (v pro nás dost nahodilém sledu), než jsme získali víza a nějaký dočasný povolení pro vstup auta. Poslat sem všechny, kdo říkaj, ať se Schengen klidně zruší. Ale pápá pláže v Mozambiku a hurá do překrásné zimababwské přírody. Nejdřív do přírodní rezervace Vumba. Všude zeleno, krása a nádhera. Po vcelku nazábavné krajině v pobřežním Mozambiku slintáme z okýnek na zelené kopečky a krásné scenérie. Klima taky docela jde, protože se povětšinou pohybujeme ve vyšších nadmořských výškách. Z Vumby jsme to střihli do národního parku Chimanimani. Neuvěřitelně krásnej kus země, milí lidi a nikde ani turista. Takže na místech, kde by z fleku mohli natáčet Pána prstenů, jsme byli většinou úplně sami. A pak už (velmi překvapivě!) nejhladší průchod hranicema v Beitbridge zpět do JARu. Noc na krásným místě kousek za Musinou a dlouhá cesta zpět do Jo’burgu.

Celkově to bylo super. Ujeli jsme asi 3500km. Zažili alespoň kousek opravdový Afriky. Defender nezklamal a dovezl nás spolehlivě všude. Já jsem neporodila. Venouš totálně zlatej a my chodili spát běžně asi hodinu po něm, takže jsme se vrátili odpočatí. Prostě samý pozitiva. Jediný, co je blbý, že se nám tak strašně líbilo v Zimbabwe, že bychom se tam určitě chtěli vrátit a nevím nevím teda, jak to do našeho už tak dost dlouhýho africkýho cestovatelskýho wishlistu natlačíme. Zajímavý zjištění, že lidi v Zimbabwe jsou o velkej kus milejší a usměvavější než v Mozambiku, jsme si zatím vysvětlit nedokázali. A celkově to teda Mozambik asi „odnesl“ tím, že jsme pak jeli do Zimbabwe, který nám vyrazilo dech. Možná to bude trochu i tím, že jsme prostě chtě nechtě víc na ty kopečky než na pláže.