První dovolená

V Turecku připadl na začátek října 4,5denní státní svátek Bayram (škoda, že do něj zrovna vyšel víkend), rozhodli jsme se volno využít a vyrazit na první rodinnou dovolenou. Jeník pro tu příležitost (a nejen pro ni) koupil rodinný vůz a vydali jsme se na ostrov Gökceada, jeden z mála tureckých ostrovů v Egejském moři. Není to sice od Istanbulu tak daleko (cca 6 hod autem + 1 hod trajekt), ale nevěděli jsme, jak nám to s Vendou půjde, tak jsme naplánovali ještě cestou tam i zpět zastávky. Nakonec nebyly ani nutné, ale kdo to mohl vědět, že.

Cestou tam jsme využili Vendovo vstávání na kojení a vyrazili z Istanbulu už okolo půl šesté, abychom se vyhnuli přepokládané husté dopravě (přece jen všichni někam odjížděli na bayram, že jo). Náš předpoklad, že správný Turek bude raději stát a troubit v jedenáct v zácpě, než aby si přivstal, se naplnil, a tak jsme hladce vyjeli z Istanbulu a už kolem oběda jsme byli v Çanakkale – městě ležícím na pevninské části Dardanel.

Druhý den Jeník naplánoval chození po památkách, takže jsme viděli všechny možné ruiny v bezprostředním i vzdálenějším okolí. Včetně Tróji. Nechápu, jak jsem bez toho mohla doteď žít. Jo a to jich ještě byla polovina zavřená, protože je tu sice jistá pravděpodost, že přijede víc turistů, ale kdo by o bayramu makal, že ano. Z Çanakkale to bylo na Gökceadu dvěma trajektama. První asi 20 minut, trochu popojet a pak hoďku. Když jsme dojeli (v očekávání velký frotny) s hodinovým předstihem do přístavu, bylo nám oznámeno, že trajekt je z důvodu špatnýho počasí zrušenej a další jede za čtyři hodiny. Kdyby nebylo azúro a nikde ani mráček asi by nám to nepřišlo divný, takhle jsme prokleli všechny Turky do pátýho kolene a čekali. Následně se nám potvrdila domněnka, že dopravci čekali větší nátřesk a když nebyl, prostě některý spoje zrušili. A svést to na počasí lze vždycky, ne? Azúro neazúro.

Gökceada je moc krásnej ostrov, kde se všude volně pasou ovce a kozy. Je hlavně zemědělskej (například vyprodukujou ročně asi 2000 tun olivového oleje) a přes 80% místní produkce je bio. My si užili přírodu, bio kebab, i na ležení na pláži nakonec došlo. Teda než se to přestalo Vendovi líbit. Taky jsme spali k krásným hotelu, kde nám do restaurace dosáhlo hlídátko, takže jsme si poprvé za skoro 3 měsíce dali večeři bez toho aby jeden držel Vendu a druhý se snažil najíst, než na něj přijde řada. Cestou zpátky nás už nic moc nepřekvapilo – krom trajektu, co přijel záhadně dřív, a tak jsme o hodinu míň čekali, a hotelu s výtahem jak od Lynche.

Celkově je nutno říct, že se nám dovolená vydařila, Venda byl šikovnej a my jsme si možná i trochu odpočinuli.

P.S. Já byl teda po návratu pěkně dobitej, ale co: lepší než sedět v kanclu…  H.