Iznik / Nicea

1. května se slaví svátek práce i Turecku, v okolí Taksimu většinou slzákem a vodníma dělama. Z města (alespoň tady u nás) zmizely popelnice a kontejnery, uzavřený to bylo v několika kilometrovým orkruhu, policajti a těžkooděnci nastartovaný. Prostě krásná oslava, kterou si zaplatíme na daních. My už to ale známe z loňska, takže jsme si to letos nechali ujít, pobalili se a v pátek ráno vyrazili do Izniku.

Kolem poledne jsme byli na místě a mohli si užívat městečka, které je proslavené výrobou keramiky a malovaných dlaždic. A přestože má asi 40 tisíc obyvatel, když člověk pomine těch pár kaváren a obchodů se suvenýrama, připadá si jak na vesnici 50 let zpátky. Prašný cesty, samej traktor, nádherný hradby a brány zarůstající trávou. Ospalost sama. A k tomu návdavkem veliký čistý jezero.

Zpátky jsme to vzali trajektem – to je panečku příjemný cestování! A kdybychom pak nestáli hodinu v zácpě v Istáči, ani bychom neměli pocit, že jsme odněkud přijeli. Ale zas je to takovej ten moment, kdy si člověk uvědomí, že už je doma.