Bali

Z dovolené na dovolenou

Den po návratu ze svatební cesty nám AO hlavouni sdělují, že by bylo namístě se za 3 měsíce přestěhovat se na 2 roky do Turecka. Inu, přivítání jak se patří. Oklepeme se z prvotního překvapení, zaradujeme se a začneme přemýšlet, jak před odjezdem využít Jeníkovu nevybranou dovolenou. Co čert nechtěl, sice jsme se zrovna vrátili, ale holt se budeme muset přemoct. Pár týdnů poté zjišťujeme, že – jak říká Jeník – naše mladé manželství došlo naplnění, a tudíž jedeme na poslední výlet, kde řešíme pouze svoje pohodlí a svoje plné žaludky. Volba padne na Bali – ideální destinaci pro dýchavičné nastávající matky a zlenivělé otce. Kupujeme letenky a na dva týdny utíkáme z pražské zimy… abychom se pak na dva týdny vrátili zpět na Letnou – sbalit a rozloučit se.

Bali, here we come …

Po více než dvacetihodinovém cestování – naštěstí převážně pod pohodlnými křídly Emirates přistáváme na letišti v Denpasaru. Jeník, který nesnáší čekání, je na vrcholu blaha, protože moje už zřetelně viditelné břicho nás celou cestu spolehlivě posouvá do čela jakékoliv fronty. Abychom se dali trochu dohromady (A protože jsem těhotná, což se na následujících 14 dnů stane kouzelným zaklínadlem pro ospravedlnění jakéhokoliv výdobytku zajišťujícího naše pohodlí. Nutno podotknout, že využíváno převážně Jeníkem.), máme zajištěný odvoz z letiště a na naše poměry velmi luxusní hotel. Ať prý Váňa vidí, jak se o mně stará.

Jídlo, pláže a chrámy, chrámy, chrámy …

Bali je příjemné místo s usměvavým hinduistickým obyvatelstvem, krásnými plážemi a sytě zelenými rýžovými políčky. Dobrým jídlem, dobrým kafem a neuvěřitelně levnými čertsvými džusy. Nad tím se vším se majestátně tyčí Gunung Agung – přes 3 tisíce metrů vysoká sopka, jejíž vrcholek se málokdy zjeví mezi mraky. Nepsaným pravidlem se stane, že se na jednom místě zdržíme většinou 2 noci. Navštívíme vnitrozemský Ubud s krásnými rýžovými políčky, spoustou opic a živou promedánou. Nespočet všudypřítomných hinduistických chrámů s roztodivnými sochami a reliéfy porostlými zeleným mechem, vodní paláce, krásné vodopády a jezera v kráteru sopky. Zažijeme desítky hinduistických oslav, jeden pohřeb, rozvodněnou řeku a sníme každý alespoň tunu rýže. Na konci se přesuneme na nedaleký ostrov Lembogan, kde si užijeme kýčovitě krásných pláží, koupání v moři a skvělého šnorchlování v průzračné vodě.

Poznámka na konec

Cestou zpátky nás čekala ještě téměř celodenní zastávka v indonézské Jakartě. Pokud máte zálibu v odporných betonových městech bez kouska zeleně, zakouřených a ucpaných stovkami aut a motorek či prapodivných obeliscích oslavujících bývalé státníky, pravděpodobně si to tam zamilujete. Zaplatit úplný nesmysl za kafe v kavárně Batavia – jednom z asi tří pěkných baráků ve městě, postavených za dob kolonializace – nás nakonec ani nemrzelo. Byli jsme šťastní, že už nejsme tam venku mezi auty. A měli jsme pocit, že se můžeme trochu nadechnout před zpáteční cestou na letiště.