Afrika Burn

Tentokrát to bude trochu víc textu, ale přijde mi, že pro pochopení následné fotodokumentace, je třeba pár věcí vysvětlit. Afrika Burn je akce inspirovaná americkým Burning manem. Pro ty, kteří neznají, jde o jakýsi festival či spíše komunitní akci, která vznikla v San Francisku (dnes se odehrává na poušti v Nevadě) v 80. letech jako jakýsi sociálně-umělecký experiment. Opírá se o několik základních principů, jako jsou například: „radikální“ inkluze a sebevyjádření, komunitní spolupráce, občanská zodpověnost, darování, aktivní účast, bezprostřednost a nezanechání stop. Je mi úplně jasný, že je skoro nemožný si pod tím cokoliv představit. Takže bude asi nejlepší to popsat, jak to vypadá v praxi.

To takhle přijedete do pouště, kde už před vámi kempuje pár tisíc lidí (na Afrika Burnu letos asi 13tis, na Burning manovi je to skoro 70tis lidí). My letěli do Kapského města a následně jeli cca 6 hodin do pouště v národním parku Karoo, z toho poslední 2-3 hodiny po prašné cestě, už bez signálu. Naštěstí jsme nic nenechali náhodě a půjčili si Toyotu Hillux. Že jste na místě, poznáte jednak, že je uprostřed ničeho najednou stanový městečko rozměrů menšího města, a jednak, že vás hned u vstupu vítaj lidi v dost bizarních oblečkách, polonazí… pomůžou, poradí, pomazlí se s váma, vlastně cokoliv, co vás nebo je napadne. A tak je to pak celou dobu. Potkat někoho, kdo vypadá alespoň zdánlivě normálně a zrovna se nestará o vás nebo o někoho dalšího, je nadlidský úkol. Potkáváte jednorožce, duhový víly, nahatý lidi natřený barvou, nahatý lidi nenatřený barvou … prostě čím větší úlet, tím líp.  Tak tomu lze říkat třeba radikální inkluze a sebevyjádření.

Chod celého „městečka“ vychází z dalších principů – komunitní spolupráce, občanské zodpověnosti, darování. Začněme ale darováním – gifting. V celém městečku se nepoužívají peníze. Ani je s sebou nemusíte mít, protože si za ně stejně nic nekoupíte. Ale ono to zas tak nevadí, protože toho spoustu dostanete. Každý, kdo se Afrika Burnu účastní totiž přichází s něčím, co nabídne ostatním. Takže váš den může probíhat třeba takhle. Ráno vstanete, nasnídáte se, vykulíte ze stanu a jdete na Binnekring – kruhové náměstíčko, do centra všeho dění. Cestou se podíváte, jak vypadá váš vohoz, protože někdo instaloval pro tyto účely k cestě zrcadlo. Začíná foukat vítr a zvedá se písek, ale nevadí, máte štěstí, protože vám v cestě zrovna stojí víla, která rozdává kolemjdoucím roušky proti prachu. Pak si ještě vezmete na cestu jablko, co vám dávaj za těch pár dnů už známý starší chlapíci, a jste připravený začít den. Vezmete si hrneček a jdete do kavárny, kde v předem avizovaných hodinách vaří kafe (+ celodenně mají samoobslužný pult). Jenže jste se málo najedli (nebo máte s sebou děti jako my), a tak se vydáte do dalšího velkýho stanu, kde každé ráno od 8 do 11 pečou palačinky. Prostě si sednete a čekáte, až se na vás dostane (bývá nátřesk, to je jasný). Pak poděkujete a jdete si po svým. Cestou (už začíná bejt horko) vás bizarně vypadající chlápek ostříkne z rozprašovače vodou s nějakým voňavým olejíčkem. Hmmmm. A takových služeb můžete v městečku za den využít/potkat bezpočet. Třeba se můžete nechat umýt v „Human car wash“ (což je v poušti bez tekoucí vody super cool věc) – v avizovaný čas si prostě stoupnete do fronty naháčů před myčku a čekáte než vás umejou. A to jako se vším všudy – vlezete, jeden člověk vás ostříkne teplou vodou, pak vás další houbama namydlí a spláchnou. Jako novej. My (společně s Jeníkovým kolegou Stevem a jeho partičkou) provozovali juice bar – rozuměj každý den po poledni jsme cca dvě hodiny rozlévali studený džus všem žíznivým kolemjdoucím a poskytovali ve velkém stanu s koberci a polštáři místo ke spočinutí. Všichni se o sebe staraj, pomáhaj si, naladěný na sdílení věcí i zážitků. (Což samozřejmě neznamená, že můžete přijet nevybavení. Je potřeba být sobestačný ve všech směrech – co se týká jídla, vody, bydlení, protože hodně toho vlastně dostanete v průběhu dne, ale spoléhat se na to – obzvlášť s děckama – nedá.)

Pak strávíte nějaký čas prohlížením uměleckých děl, které jsou rozeseté všude po městečku. Vedle malých objektů jsou tu i velké dřevěné stavby různých tvarů a funkcí, které se postupně všechny zapálí a shoří – proto taky Afrika burn, že jo. Letos třeba dva několikametrové chrámy, obří mušle potažená látkou, velké funkční manuální ruské kolo (na němž se jedni vozili a čekající ve frotně kolo poháněli), několik pódií pro noční radovánky a mnoho dalšího. Fór je ten, že všechno je sem dovezené a na místě postavené (fakt je to normálně poušť a nic tu není) a v rámci principu nezanechání stopy tu zase nic nezbyde. A to platí pro všechny, takže i vy – všechno, co jste si přivezli, si zase pěkně odvezete. Pravidla jsou poměrně přísná, takže například i vodu z vaření těstovin si zase lejete do flašek a vezete s sebou do civilizace.

A pak jsou tu ještě mutant vehicles – Venouš by mi neodpustil, kdybych na ně zapomněla. Hlavně po Binnekringu jezdí nespočet občas dost prapodivných vozítek. Pojízdná parní kavárna s hudbou? 6 metrů dlouhý WV brouk? Náklaďák s korbou cikánského vozu? Několikametrový šnek? Hrající nosorožec, kterému z rohu šlehá oheň? Žádný problém. Však jsem se taky smáli, že Venoušovo nejčastější slovo „Proč?“ bylo na Burnu samovolně vytlačeno slovem „Podívej!“. „Mámo podívej, velkej šnek… Mámo, podívej, modrý lidi… Mámo, podívej…“ Prostě jedno velký hřiště pro malý i velký děti.

Dětí tu ale obecně moc není, tak malých jako máme my jsme viděli fakt pár. A tak jsme s těma dvěma mimiňákama trochu za exoty. Resp. budíme všeobecné a často mohutné sympatie.

Celou noc na několika scénách vyhrává hudba (hlavně elektronická, ty styly já moc neznám), po večerech se postupně zapalují jednotlvé skulptury. My byli i s klukama na jednom velkém burnu a je to teda zážitek. Takovej táborák člověk jen tak nevidí, no. My se ovšem večerního programu neúčastníme, protože si po celodenním nošení/vožení chlapečků v tom vedru (ono se to nezdá, ale k deseti kilometrům denně nachodíme) nalejeme do našeho jednoho hrnečku rum s kolou a vcelku rychle následujeme chlapečky do peří.

A ještě shrnutí toho elaborátu na závěr – skvělej zážitek na celej život. Strávit několik dní bez mobilu, počítače, elektriky a peněz v nejpřátelštější atmosféře, kterou si dokážete představit, navíc na nejbláznivějším dětským hřišti pro dospělý, který jste kdy viděli, bylo prostě boží. A i když jsme se vrátili úplně fyzicky servaný, takovej psychickej odpočinek si člověk dovede představit jen stěží. Užili jsme si to úplně maximálně. Všichni.

P.S.: My jsme lidi moc nefotili, ale tenhle pán je fotil hodně a hezky.