Burn 2019

První návrat do Afriky po těměř dvou letech. Primárně na Burn, protože vloni se nám tou dobou narodila Pepa. Děsně jsme se těšili a očekávání byla naplněna. Bylo to opět boží. Ba ještě lepší. Jednak v tom, že jsme nejeli sami, ale se Sýkorkama (co jsou po nás v Johannesburgu) a jejich dvěma kámošema, a jednak že nedávalo smysl přepravovat z UK kempovací vybavení, a tak jsme si půjčili vybavenou čtyřkolku se stanama na střeše. To našemu výletu dodalo pro nás nezvyklé pohodlí. Podmínky byly sice náročnější, protože bylo hodně větrno, což v poušti udělá docela rozdíl, ale zas to byla veliká zábava a velký hřiště, radost, objevování a povídání si. Užili jsme si to všichni a kluci už teď plánujou, jak pojedeme zas.

Po odjezdu jsme ještě dvě noci tábořili se Sýkorkama a spol. v lezecké oblasti Cederberg a pak se už samostatně přesunuli do Franschhoeku, vinařské oblasti, kde jsme ochutnávali víno, flákali se po okolí a párkrát se zajeli podívat do Kapskýho města.

Zase na nás dejchla Afrika. A je zajímavý, že se tam člověk už asi nikdy nebude cejtit na návštěvě… vždycky už to asi bude trochu doma. Kousek života. Úplně mi zas došlo, jak se mi stejská. Ne, že by Anglie nebyla skvělá. Je. Ale přirostlo mi to tam za ty dva roky tak, že už to asi nejde odpárat.